Ludvík XIV.

Druhé polovina 17. století bylo ovlivněna vládou Ludvíka XIV, jemž získal přízvisko král slunce. Za jeho vlády bylo vystavěno mnoho překrásných paláců s bohatým vybavením kterými se inspirovala celá evropa. Již po jeho nástupu na trůn byly do dvorních dílen pozváni mistři řemesel z celé evropy a tyto dílny po vzoru florentinských dílen vytvářeli nábytek a vybavení pro královské paláce a zodpovídaly za jednotnost stylu oslavujícího krále. Po přestěhování dvora do Versailes zde bylo návrhářem Charlesem Le Brunem vytvořeno mnoho prostor včetně Zrcadlové galerie. Sám Ludvík upravoval jeho návrhy dle svých připomínek a do jeho návrhu byl často vnášen jeho motiv - propojená L , lilie a slunce - jeho osobní emblém.
Po zrušení náboženské tolerance bylo mnoho řemeslníků nuceno uprchnout do zahraničí, kde dále šířili vliv francouzkého stylu.

Nábytek ludvíka XIV byl teatrálním výrazem bohatsví a síly. Ke zdobení zahrnujího mytologické postavy, grotesky, arabesky, faunu i floru, se užívalo drahých materiálů zlata a stříbra, exotická dřeva a mnohé další.
Nábytek se stal pohodlnější židle byly nižší a čalouněné látkou či kůží, zdobené mosaznými hřebíky. Židle byla celá více zdobena vyřezáváním jež ukazovalo na dokonalé řemeslné zpracování dle poslední módy.

Novou formu získaly také postele protože ložnice sloužila také pro přijímání hostů. Ludvíkova postel byla vyvíšena a měla baldachýn. Novým prvkem bylo postranní zábralí jež oddělovalo návštěvu od uživatele.

Konec století změnilo i bufet jež se proměnil z dvouřadé čtyřdvéřové skříně na skříň se dvoumi vysokými dveřmi. Novou formou vyvinutou z truhly se stala komoda - skříňka na krátkých nohách s dvoumi dveřmi nebo zásuvkami.
Velmi oblíbené byly přízední stoly s bohatě zdobené zlacením . Menší stoly často malované a užívané na svícny či neformální jídelní stoly byly vyráběny z ovocných dřev.

Francie

Po dlouhých letech válek nastal čas prosperity. Jindřich IV. převzal vládu země jež se od renesance změnila jen nepatrně. Jeho nadšení novými technikami ho vedla k založení nové řemeslné dílny v Louvru. Zde zaměstnával řemeslníky z Itálie i vlámské mistry. V té době byl nábytek vyráběn především z ořechu či dubu. Dvoudvéřové masivní skříně měly bochánkové nohy a dveře z geometrických desek členěné plastickými římsami. Stoly a židle měly těžké propracované základny jejichž architektonická forma nebyla příliš pohodlná.

Po Jinřichově smrti se ujala vlády jeho manželka Marie Medicejská. V její době nastal v Paříži boom výstavby šlechtických sídel i střední třídy. Tyto nové palácové rezidence byly vybavovány ve velkém stylu . Bylo zde zaměstnáváno spoustu řemeslníků ovládajících techniku pietra dura, nizozemské výrobce kabinetů, či italské řemeslníky kteří poprvé zavedli techniku boulleterii.

Ludvík XIII. miloval těžký a monumentální nábytek. Stejně jako Marie Medicejská byl i pro něj nejdůležitější kabinet s nespočtem zásuvek, stojící na podstavci , vyrobený z ořechu či ebenu a zdoben pilíři a sloupy. Kabinety z dob vlády Ludvíka XIII byly zdobeny reliéfním vyřezáváním , květinami či točenými sloupy. Nedá se v nich popřít inspirace německou prací která používala exotické dřevo či eben.

V provienciích byly populární skříně a bufety, které se postupně vyvinuly do almar na ukládání prádla a nebyly vystavovány jako drahý nábytek pro prezentaci porcelánu. Kabinetům byly přidávány sklopné desky což vedlo defakto ke vzniku prvních sekretářů. Stoly byly vytvářeny do méně reprezentativního prostoru a měly různé tvary, převážně obdélníkové s točitými nohami. U jídelních stolů se začíná objevovat prodlužování desek pomocí sklápěcích desek podpíraných nohami na kloubech či vysouvacími lištami. Základny byly tvořené trnožemi ve tvaru H. Čalouněný nábytek té doby kladl velký důraz na použité textilie, ale ty byly kůli své ceně použity jen na těch nejkrásnějších kusech. Pro pohodlí se na dřevěných sedácích používalo polštářů a jen bohatší třída si mohla dovolit čalounění jež bylo nejčastěji tvořeno kůží, výšivkou damaškem či sametem. Zdobeno bylo mosaznými hřeby a pod příčkami se používal střapec jako ozdoba navíc. Opěradla byla polstrována čalouněním a nohy židlí řezbované skulpturálními motivy nebo točené.

Oblast Holandska

Začátek 17. století znamenal v této oblasti nebývalý rozkvět obchodu s dálným východem . Přísun exotických materiálů a zboží znamenal pro Amsterdam a jeho řemeslné umění nebývalou výzvu. Vlámští řemeslníci byli známi především tapiseriemi, tkaním a lisovanou či zlacenou kůží uživanou k zavěšení na zeď nebo pro čalounění.
Většinou byly vyráběny jednoduché kusy nábytku, ale bohatší vrstvy preferovaly propracovanější kusy. Pro bohatší domy této oblasti v raném 17. století byla typická čtyřdvéřová skříň. Ta byla vyrobena z dubu a zdobena dokonale vyřezávanými figurálními motivy nebo intarzovanými deskami s architektonickými výjevy. Později dominovalo ořechové dřevo zdobené exotickými vykládanými deskami či mozaikou. Také byla oblíbená dvoudvéřová skříň s dlouhými deskovými dveřmi.

Z intálie se i do oblasti holandska přenesl vliv kabinetů. V Antverpách vyráběli vlámští řemeslníci malé stolní kabinety vykládané ebenem a pro intarzie využívali nové exotické materialy. Inspirováni obchodníky z Východu proto přešli k výrobě kabinetů na postavcích zdobených ebenem, perletí a želvovinou. Pozdnější kabinety měly pozlacené či namořené podstavce s vyřezávanými kariatidami. Kabinety na podstavcích byly zdobeny dokonalým květinovou intarzií, která byla inspirována v té době velmi módními květinovými malbami. Pro tyto intarzie bylo používáno kontrasní barvy madagaskarského ebenu, růžového dřeva z brazílie, indického santalu či fialový amarant z guyany. Vlámští mistři výroby kabinetů se poté stali inspirací pro další výrobce kabinetů díky exportu jejich práce do francie či anglie.

Květinové intarzie však nebylo výsadou ke zdobení kabinetů, ale využívalo se k ozdobě stolů a dalšího užitného nábytku. Pro tuto oblast je nejtypičtějsší zdobení stolů a skříní naturalistickou řezbou. Skříně se zásuvkami byly vyráběny z dubu a barveny,lakovány a leštěny aby co nejvíce imitovaly ebenové dřevo. Eben či hruška byly využívány k lemovaní.

Pravoúhlé židle s nízkými či vysokými opěradly byly vyráběny z ořechu , nohy byly spojovány trnožemi. Čalouněny byly kůží, látkou či sametem a zdobeny mosaznými hřebíky. Vlivem orientu bylo také využíváno k výrobě opěradel a sedáků použito rákosu. velmi časté je také použití jednodušších tvarů s rovnými opěradly, dvojitými trnožemi či řezbovanými opěradly s motivy delfínů.

Končící století byla pro návrháře nábytku inspirací především tvorba dvora ve Versailles, jež se projevil větší skulpturálností a menší geometričností. Židle se staly vyšší a byly mnohem více vyřezávané na opěradlech i nohách.