Francie

Po dlouhých letech válek nastal čas prosperity. Jindřich IV. převzal vládu země jež se od renesance změnila jen nepatrně. Jeho nadšení novými technikami ho vedla k založení nové řemeslné dílny v Louvru. Zde zaměstnával řemeslníky z Itálie i vlámské mistry. V té době byl nábytek vyráběn především z ořechu či dubu. Dvoudvéřové masivní skříně měly bochánkové nohy a dveře z geometrických desek členěné plastickými římsami. Stoly a židle měly těžké propracované základny jejichž architektonická forma nebyla příliš pohodlná.

Po Jinřichově smrti se ujala vlády jeho manželka Marie Medicejská. V její době nastal v Paříži boom výstavby šlechtických sídel i střední třídy. Tyto nové palácové rezidence byly vybavovány ve velkém stylu . Bylo zde zaměstnáváno spoustu řemeslníků ovládajících techniku pietra dura, nizozemské výrobce kabinetů, či italské řemeslníky kteří poprvé zavedli techniku boulleterii.

Ludvík XIII. miloval těžký a monumentální nábytek. Stejně jako Marie Medicejská byl i pro něj nejdůležitější kabinet s nespočtem zásuvek, stojící na podstavci , vyrobený z ořechu či ebenu a zdoben pilíři a sloupy. Kabinety z dob vlády Ludvíka XIII byly zdobeny reliéfním vyřezáváním , květinami či točenými sloupy. Nedá se v nich popřít inspirace německou prací která používala exotické dřevo či eben.

V provienciích byly populární skříně a bufety, které se postupně vyvinuly do almar na ukládání prádla a nebyly vystavovány jako drahý nábytek pro prezentaci porcelánu. Kabinetům byly přidávány sklopné desky což vedlo defakto ke vzniku prvních sekretářů. Stoly byly vytvářeny do méně reprezentativního prostoru a měly různé tvary, převážně obdélníkové s točitými nohami. U jídelních stolů se začíná objevovat prodlužování desek pomocí sklápěcích desek podpíraných nohami na kloubech či vysouvacími lištami. Základny byly tvořené trnožemi ve tvaru H. Čalouněný nábytek té doby kladl velký důraz na použité textilie, ale ty byly kůli své ceně použity jen na těch nejkrásnějších kusech. Pro pohodlí se na dřevěných sedácích používalo polštářů a jen bohatší třída si mohla dovolit čalounění jež bylo nejčastěji tvořeno kůží, výšivkou damaškem či sametem. Zdobeno bylo mosaznými hřeby a pod příčkami se používal střapec jako ozdoba navíc. Opěradla byla polstrována čalouněním a nohy židlí řezbované skulpturálními motivy nebo točené.