Oblast Holandska

Začátek 17. století znamenal v této oblasti nebývalý rozkvět obchodu s dálným východem . Přísun exotických materiálů a zboží znamenal pro Amsterdam a jeho řemeslné umění nebývalou výzvu. Vlámští řemeslníci byli známi především tapiseriemi, tkaním a lisovanou či zlacenou kůží uživanou k zavěšení na zeď nebo pro čalounění.
Většinou byly vyráběny jednoduché kusy nábytku, ale bohatší vrstvy preferovaly propracovanější kusy. Pro bohatší domy této oblasti v raném 17. století byla typická čtyřdvéřová skříň. Ta byla vyrobena z dubu a zdobena dokonale vyřezávanými figurálními motivy nebo intarzovanými deskami s architektonickými výjevy. Později dominovalo ořechové dřevo zdobené exotickými vykládanými deskami či mozaikou. Také byla oblíbená dvoudvéřová skříň s dlouhými deskovými dveřmi.

Z intálie se i do oblasti holandska přenesl vliv kabinetů. V Antverpách vyráběli vlámští řemeslníci malé stolní kabinety vykládané ebenem a pro intarzie využívali nové exotické materialy. Inspirováni obchodníky z Východu proto přešli k výrobě kabinetů na postavcích zdobených ebenem, perletí a želvovinou. Pozdnější kabinety měly pozlacené či namořené podstavce s vyřezávanými kariatidami. Kabinety na podstavcích byly zdobeny dokonalým květinovou intarzií, která byla inspirována v té době velmi módními květinovými malbami. Pro tyto intarzie bylo používáno kontrasní barvy madagaskarského ebenu, růžového dřeva z brazílie, indického santalu či fialový amarant z guyany. Vlámští mistři výroby kabinetů se poté stali inspirací pro další výrobce kabinetů díky exportu jejich práce do francie či anglie.

Květinové intarzie však nebylo výsadou ke zdobení kabinetů, ale využívalo se k ozdobě stolů a dalšího užitného nábytku. Pro tuto oblast je nejtypičtějsší zdobení stolů a skříní naturalistickou řezbou. Skříně se zásuvkami byly vyráběny z dubu a barveny,lakovány a leštěny aby co nejvíce imitovaly ebenové dřevo. Eben či hruška byly využívány k lemovaní.

Pravoúhlé židle s nízkými či vysokými opěradly byly vyráběny z ořechu , nohy byly spojovány trnožemi. Čalouněny byly kůží, látkou či sametem a zdobeny mosaznými hřebíky. Vlivem orientu bylo také využíváno k výrobě opěradel a sedáků použito rákosu. velmi časté je také použití jednodušších tvarů s rovnými opěradly, dvojitými trnožemi či řezbovanými opěradly s motivy delfínů.

Končící století byla pro návrháře nábytku inspirací především tvorba dvora ve Versailles, jež se projevil větší skulpturálností a menší geometričností. Židle se staly vyšší a byly mnohem více vyřezávané na opěradlech i nohách.